Nekalé praktiky zaměstnavatelů

Mnozí zaměstnavatelé si se svými zaměstnanci dělají takzvaně, co chtějí. Setkal se s tím snad již téměř každý z nás, nastoupíte do nového zaměstnání, kdy jste po přijímacím pohovoru celí natěšení a plní očekávání, jelikož se zaměstnavatel jeví, jako ten nelepší „šéf“ pod sluncem, ovšem, po podpisu pracovní smlouvy je všechno jinak. Pokud se smíříme s několika desítkami přesčasových hodin a opomineme i nějaké ty prémie, setkáme se mnohdy a to velmi často s takzvaným obcházením zákonů ze strany zaměstnavatele. To znamená, že na pracovišti se nemusíme setkávat pouze se šikanou, jak ze strany zaměstnavatelů, tak ze strany zaměstnanců, ale hlavně s tím, že například zaměstnavatelé nedodržují bezpečnostní přestávky ze zákona. Vrcholem tohoto nedodržování, je například fakt, že tyto přestávky mnohdy nedodržují, ani řidiči hromadné dopravy, kteří mají odpovědnost za desítky lidských životů. Důvod je prostý, nejsou „lidi“, tak zní odpověď mnohým zaměstnavatelům směrem ke svým podřízeným, když se snaží ozvat. Z vlastní zkušenosti vím, že například pokladní v supermarketu si v období Vánoc a s tím spojených několikakilometrových front u pokladen, nemůže, odskočit ani na WC, důvod je prostý, nemůžeme zavřít jednu z pokladen, jsou fronty. Dalším problémem jsou například podnikatelé, kteří nevyplácí mzdu svým zaměstnancům, bohužel v mnohých případech se těchto peněz již nikdy nedočkáme.

Toto je pouze výčet skutečností, kterých se zaměstnavatelé dopouští vůči svým podřízeným. Můžou si s lidmi dělat, opravdu co chtějí?, dnes je tomu bohužel tak, že lidé se bojí ztráty zaměstnání a drží jazyk za zuby. Nemohou si totiž dovolit přijít o zaměstnání, a to z mnoha důvodů. Někteří lidé jsou ochotni na podobných místech zůstat například i deset let, pouze proto, že si již nemůžou najít lepší zaměstnání, nebo mají vysoký věk. Nikdo se nechce hádat se svým zaměstnavatelem a řešit tyto problémy. V dnešní době si lidé nemohou dovolit příliš riskovat, jelikož jsou ve většině případů odkázání na jedno zaměstnání a radši, jak se říká tiše trpí, a odnáší to jak jejich sebevědomí, tak jejich osobní život.

 

Máte podobné zkušenosti?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *